Po sestupu
„Hospodářské noviny, prosím.“ „Ty nedostáváme.“ Bodejť byste dostávali, když neobjednáváte, říkám si pro sebe a nahlas žádám Právo, jediné ne-babišovy a skoro-ne-bulvární noviny, které tedy „dostávají“.
Vracím se z hor a vím, že riskuji. Přesto čtu, abych aspoň trochu věděl, co je nového.
Na titulce zpráva o sestavování vlády a na další straně základní body z jejího případného programu. Kdybych nevěděl, co za člověka je ten „první ministr“ a co za partu, která hodlá vládu „tolerovat“, nedělalo by se mi tolik mdlo. Viděl bych, jak si někdo jiný představuje zvelebení země, nesouhlasil bych, ale víc nic.
Takhle to nesnesu. Zvlášť v sousedství obrazů z návštěvy Putinových motorkářů a stránky komentářů, které jako by si nevšimly, že někde poblíž se zvedá tsunami.
Vím, že na horách jsou pořád hory a nad horami nebe. Vím, že lidské srdce je nekonečné a svobodné. Přesto, nebo spíš právě proto – tohle jen tak snášet nebudu.
A také vím, díky Bohu a vám, všichni známí i neznámí přátelé, že nejsem sám...
Žádné komentáře doposud nebyly přidány.
Přidat komentář